Íránské útoky: Netanyahův nebezpečný hazard

Írán 13. dubna oznámil zahájení útoku na Izrael s pomocí více jak 300 dronů a raket. V to odpoledne uprostřed hrozící krize se musel Joe Biden vrátit ze své dovolené a přispěchat do Bílého domu. Pro řešení probíhajících raketových útoků se v noci onoho dne v situační místnosti Bílého domu setkal se členy národního bezpečnostního týmu.

[Source]

Mohl si ušetřit cestu, protože byl sám předem rozhodnut svým postojem k situaci. Bidenova reakce byla snadno předpovídatelná:

„Náš závazek k bezpečnosti Izraele proti hrozbám Íránu a jeho zástupcům je pevný.“

To bylo řečeno veřejnosti, ale jak ve skutečnosti vnímá Biden situaci? I člověku s tak omezenou inteligencí je více než jasné, že odveta ze strany Izraele může konflikt vy-eskalovat do celého regionu, který by mohl přímo zasáhnout USA a další země.

Vtáhnutí Spojených států do všeobecného konfliktu na Blízkém východě by vyvolalo katastrofu pro celosvětovou ekonomiku, což není něco, co by pomohlo Bidenovi při nadcházejících volbách v listopadu.

Ačkoli by se rád vypořádal s Íránem (a dokonce jsou v administrativě tací, kteří by zahájili útok), musí kvůli volebním preferencím být umírněný. Také proto se od současné války v Gaze snaží vyhnout přímému střetu s Teheránem.

Biden ztratil své klíčové voliče ve volebních průzkumech, kvůli vedenému masakru civilistů v Gaze. Jeho neústupná podpora Izraeli a neustálé hlásání po trvalém usmíření, které odmítá, mu odcizilo muslimské voliče a mládež.

Nyní se ocitá v nejisté situaci, kdy na jednu stranu zajišťuje pevnou podporu Izraeli a na straně druhé se snaží předejít zbytečnému vyhrocení konfliktu do momentu, kdy by se Spojené státy měly přímo zapojit do války.

Íránci, kteří vycítili jeho slabost využili reakce na očividnou provokaci Izraele, která měla přinést takový výsledek.

Netanyahuova agenda

Íránský útok byl dlouho očekávanou reakcí na Izraelský útok z 1. dubna na Íránský konzulát v Damašku, kde umřelo 7 Íránců, včetně dvou veteránských velitelů.

Čeho chtěl Netanyahu dosáhnout útokem na konzulát ? Odpověď je více než jasná. Celou dobu se snažil vyprovokovat regionální konflikt, který by tlačil Spojené státy k přímému nasazení.

Všechno to souvisí s krvavou válkou vedenou proti lidu z Gazy. Izraelské armádě se ani po 6 měsících nepodařilo dosáhnout svých cílů. Hamás nebyl zničen a rukojmí nebyli propuštěni.

Výsledkem toho je, že Netanyahuovy klesla podpora. Protesty v Izraeli neustále rostou s desítkami tisíc, kteří žádají předčasné volby, ve kterých by mohl být sesazen a dost možná poslán před soud.

Ocitá se v zoufalé situaci. V Gaze mu fakticky došly vojenské možnosti už od doby, co celé pásmo srovnal se zemí. Byl dokonce nucen stáhnout svá vojska. Poslední zbývající cíl je jižní Rafah, kde se shromáždilo 1,5 milionů hladovějících a vyděšených lidí.

Vážná situace lidí v Gaze vyvolala bouři mezinárodních protestů, které izolovaly Izrael a přinutily Spojené státy, aby byl na Netanyahua vytvořen tlak a skončil s útoky. Poté co vyhlížel další cíl, nemohl odolat Íránu.

Bidenova administrativa již financuje a dodává jeho genocidní kampaň do pásma Gazy. Ale to je pro Netanyahuovy proporce nedostatečné. To co potřebuje je přímé zapojení americké armády do širší konfrontace v regionu – která donutí Spojené státy a všechny ostatní spojence se veřejně přidat na stranu Izraele.

Bylo nutné vyprovokovat Írán k útoku na Izrael, skrze který vyzvou své americké přátele, aby mu přispěchali na pomoc. Izraelský útok na Íránský konzulát v Damašku byl čistě záměrnou provokací, která měla přinést takový výsledek.

Netanyahu věděl, že Írán zareaguje. Jakákoliv národní diplomatická budova leží na půdě oné země, čímž Izrael zahájil útok na půdu Íránu. V tomto případě záměrně uvedl do pohybu smrtící řetězec událostí, které se nyní odvíjí.

Biden a Netanyahu spolu v ten večer hovořili společně s ministrem obrany Lloydem Austinem a svým protějškem Yoavem Gallantem a obě vlády se shodly na tom, že zůstanou v blízkém kontaktu v nadcházejících hodinách a dnech.

O tom o čem se skutečně diskutovalo není známo. Američané bezpochyby naléhali na zdrženlivost, avšak jak efektivní tyto apely budou se dozvíme v následujících dnech. Netanyahu je schopný zatáhnout celý region do války, jen aby si zachránil vlastní kůži. Pokud to Bidenovi způsobí nějaké potíže, je to jeho problém.

Teheránské manévry

Poslední dva týdny vyvíjelo několik států tlak na Írán, aby „byl zdrženlivý“ tváří v tvář holé agresi. Kdo ale odsoudil Izraelský útok v Damašku: žádné OSN rezoluce a žádné sankce.

Opět vidíme dvojí metr „mezinárodní komunity“. Země jako Írán, Rusko a Čína jsou okamžitě odsuzovány za porušování toho, co je obvykle popisováno jako „mezinárodní řád založený na pravidlech“.

Ale kdo vytváří pravidla tzv. řádu? Pravidla vytváří USA a další země, u kterých je předpokládáno, že je budou dodržovat.

Musí se poukázat na to, že Írán dlouhou dobu prokázal velkou zdrženlivost a trpělivost vůči provokacím Izraele, včetně opakovaných vražd vojenského personálu a 62 vědců zapojených do jaderného programu.

Mimochodem neexistuje žádný důkaz o tom, že by se Írán zapojil do útoku z října vedený Hamásem – to je fakt, který připustily Spojené státy a později také Izrael.

Oproti genocidním útokům na lid z Gazy, Írán nemá žádnou vojenskou odpovědnost. Tentokrát si Teherán nemohl dovolit ztratit svou tvář. Opět je třeba poukázat na to, že Írán tuto záležitost nejprve nastolil uvnitř příslušných orgánů OSN.

Normální pravidla mezinárodního práva garantují obranu všech konzulátů a dalších diplomatických budov. Jsou považovány za nedotknutelné prostory, za nedílnou součást národního území národa, ke kterému náleží.

Tedy útok na konzulát Íránu v Damašku je fakticky porušení základních principů stanovených Vídeňskou úmluvou z roku 1961. Proto měla OSN povinnost tento útok odsoudit. Ovšem když byla rezoluce předložena bezpečnostní radě, byla vetována třemi jejími členy: Spojenými státy, Velkou Británií a Francií.

Když OSN odmítla rezoluci, Íránský režim neměl jinou alternativu než reagovat způsobem, který by byl považován za úměrný izraelské provokaci.

Přes všechen hluk a hysterii kolem raketového útoku – mimochodem bylo to poprvé, co Írán zaútočil na Izraelské území – navzdory opakovaným Izraelským útokům byl útok skutečně přiměřený.

V útoku bylo využito přes 300 střel, což mohlo vypadat jako hrozný útok, nicméně pouze to tak vypadalo. Nejvíce spatřené byly Shaheed drony, které jsou základním modelem – normálně používané pouze pro obranu vzdušného prostoru v zájmu přípravy proti vážnějšímu bombardování.

Bylo prohlášeno – možná doopravdy – že velká většina dronů a raket byla zachycena, nejvíce díky USA. Nedošlo téměř k žádným obětem a pouze jedna vojenská základna údajně utrpěla určité škody.

A to navzdory skutečnosti, že Írán je známý svými vysoce sofistikovanými raketami – a skutečně současný útok pokryl velkou část izraelského území. Jak si tohle můžeme vysvětlit?

Ve skutečnosti Írán varoval Spojené státy a Izrael o zahájení útoku. To umožnilo USA vyslat své vzdušné obranné síly, které minimalizovaly škody.

Na útok je třeba pohlížet tak, že Írán varoval Izrael. Ve zprávě, kterou Írán poslal OSN se píše následující:

„Íránská vojenská akce, vedená na základě článku 51 Charty OSN týkajícího se legitimní obrany, byla reakcí na agresi sionistického režimu proti našim diplomatickým prostorům v Damašku. Záležitost lze považovat za uzavřenou.

„Nicméně udělá-li Izraelský režim další chybu, Írán zareaguje podstatně závažněji. Je to konflikt vedený mezi Íránem a zlotřilým Izraelským režimem, do kterého se USA NEMŮŽE ZAKOMPONOVAT!“ (zvýraznění přidáno).

Myšlenku zprávy lze pochytit jako: to je vše co máme v úmyslu, nepřejeme si rychlejší eskalaci, míč je na straně Izraele.

Írán vyslal také varování zemím v regionu: Pokud budete intervenovat na obranu Izraele právě likvidací dronů, budeme vás považovat za legitimní cíle.

Jordánský režim – který je nejvíce pod tlakem mas z důvodu nečinnosti tváří v tvář masakru v Gaze byl prvním, který uvedl že zachytí drony, nicméně zprávu veřejně popřel.

Nálety na Hútíje vedené Spojenými státy a Velkou Británií neměly žádný efekt. Útoky na lodní dopravu pokračují a přibývají. Toho dne se íránské revoluční gardy zmocnily izraelské lodi, která proplouvala Hormuzským průlivem, což bylo jedno z dalších varování.

Pokrytecký sbor

Biden veřejně prohlásil, že nemá v zájmu eskalaci konfliktu. To co ale ve skutečnosti chce říct je „budeme nadále podporovat a zásobovat Izraelský masakr vedený na Palestince, nechceme aby nám v tom jiné země bránily“.

Ale je to přesně pokračující genocidní válečná kampaň v Gaze, která provokuje všechny lidi z regionu. Bidenovy pokusy o prokázání své sympatie s oběťmi Izraelské agrese (zatímco posílá munici a finance na podporu Netanyahuova řeznického režimu) jsou odhaleny jako bezcenné a podvodné kecy.

Biden připomíná jednoho mrože z Lewis Carrol´s Through the Looking-Glass, který zve skupinu ústřic na procházku, jen aby je mohl později využít na oběd:

„pláču pro vás“ řekl mrož:

Stejně nechutné pokrytectví projevují i američtí spojenci, kteří na íránský útok poslušně reagovali dobře nacvičeným odsuzujícím sborem. Jako obvykle, premiér Velké Británie Rishi Sunak se vrhl na to, aby se dostal do řady mezi ostatní:

„Co nejdůrazněji odsuzuji bezohledný útok íránského režimu proti Izraeli,“ řekl, „(riskuje) rozdmýchává napětí a destabilizaci regionu. Írán opět prokázal, že hodlá zasít chaos na svém vlastním území.“

„Velká Británie se bude i nadále zasazovat o bezpečnost Izraele a všech dalších regionálních partnerů, včetně Jordánska a Iráku.

„Po boku svých spojenců, naléhavě pracujeme na stabilizaci situace a předejití větší eskalace. Nikdo nemá v zájmu vidět další krveprolití.“

A aby byl světový mír podpořen – okamžitě oznámil, že vyslal RAF do regionu, aby bombardoval a zaútočil na každého, kdo s ním nesouhlasí.

Prohlášení okamžitě zopakoval jeho partner ve zločinu – vůdce labouristů Sir Keir Starmer.

Josep Borrel dodal: „EU silně odsuzuje neakceptovatelný útok Íránu na Izrael. Je to bezprecendentní eskalace a vážné ohrožení regionální bezpečnosti.“

O to dost podivnější je, že žádný z pánů se nezmínil o izraelském útoku v Damašku. Je podivné, že žádná aktivita Izraele nereprezentuje vážné ohrožení regionální bezpečnosti!

Všichni z nich po útoku ze 7. října plně podpořili „právo Izraele na obranu“. Z nějakého důvodu však podle nich stejná zásada neplatí pro Írán.

Čím je člověk stále onou situací zvědavější, tím podivnější mu přijde.

Konec aféry?

Generální tajemník Spojených Národů prohlásil:

„Pevně odsuzuji vážnou eskalaci, kterou představuje rozsáhlý útok Íránské islámské republiky na Izrael. Vyzývám k okamžitému zastavení těchto nepřátelských akcí.

„Jsem hluboce nespokojen z velmi vážného nebezpečí devastace regionu a celoregionální eskalace. Vyzývám všechny strany k maximální zdrženlivosti a vyhnutí se jakékoliv akce, která by mohla vést k větším vojenským konfrontacím na mnoha frontách na Blízkém východě.

„Opakovaně jsem zdůrazňoval, že si ani region ani svět nemůže dovolit další válku.“

Nicméně Írán jasně Spojeným státům, že jejich akce proti Izraeli byla založena na základě článku 51, která legitimizuje právo na sebeobranu jako reakci na útok na íránský konzulát v Damašku a útok na Izrael lze považovat za ukončený.

Dále, „Pokud Izrael udělá další chybu, odpověď Islámské republiky Írán bude podstatně tvrdší.“ Mise dodala, že kdyby Rada bezpečnosti OSN odsoudila izraelskou „agresi“ proti íránským diplomatickým misím v Damašku a následně postavila před soud ty, kteří za ní stojí, „možná by nebylo nutné, aby Írán potrestal“ Izrael.

Íránské revoluční gardy (IRGC) se vyjádřily ve dvou prohlášeních, že vyslaly „desítky raket a dronů“ a „úspěšně zaútočily a zničily“ důležité vojenské cíle spadající pod Izraelskou armádu (na okupovaných místech Palestiny) jako reakce na „početné Izraelské zločiny.“

Prohlášení íránské mise v OSN pak dodalo, že považuje tuto záležitost za uzavřenou. Ale to rozhodně není jasné. Zdroje v izraelském kabinetu, citované televizí Channel 12, uvedly, že na íránský útok bude následovat „významná odpověď“. Přesně to chtěl Netanyahu dosáhnout útokem na Damašek 1. dubna.

Dle CNN, Bidenova administrativa viděla Íránské útoky na Izrael jako „nepřiměřené“ vůči Izraelským útokům v Damašku, což vyvolalo odvetu. Vypadá to na poměrně klidnou odpověď, která nedosahuje toho, v co Netanyahu očekává od Washingtonu.

Jak bylo vysvětleno, ve Washingtonu jsou někteří, kteří by si přáli nic víc než záminku k přímému útoku na Írán. To by však mělo velmi destabilizující účinek na celý region. Americká diplomacie se nyní horečně snaží provádět balancování, aby se dostala z problému, který si zcela sama vytvořila.

Na jedné straně potřebují podporovat Izrael, který je jediným praktickým spojencem USA v regionu. A na straně druhé potřebují zabránit regionální válce, která by se mohla nebezpečně vymknout kontrole.

Velmi důležitým prvkem a potřebou pro Americký imperialismus je zabránit rostoucímu hněvu mas v regionu, kde by mohlo dojít ke svržení reakčních arabských režimů, které mají být spojenci USA.

Dokonce můžeme vidět jasné signály, které značí nervozitu těchto režimů z celé situace. Např. Státy Perského zálivu veřejně vyhlásily, že by USA neměla využívat své vojenské základny nacházející se na jejich území pro útok na Írán.

Jak Spojené státy tak Velká Británie zvýšily přítomnost svých vojsk v regionu. Revoluční gardy Íránu varovaly, že za jakékoliv ohrožení Spojenými státy, Izraelem nebo jinými státy bude Íránem vyslaná přiměřená odpověď.

Na Blízkém východě hoří jasné plameny války a není málo lidí, kteří by je chtěli vybičovat až k úplnému požáru.

Join us

If you want more information about joining the IMT, fill in this form. We will get back to you as soon as possible.